Boskovice – Šátkování

Minimum z historie

Naši předkové miminka běžně v šátcích nosili. Nošení dětí bylo totiž jedinou možností, jak mít miminko při sobě i během prací – ať už venku či doma. Miminko se jednoduše uvázalo do šátku buď na záda, nebo na bříško maminky.

Šátkování začalo postupně mizet po zemědělské revoluci, kdy bylo náhle mnohem méně práce venku na poli a lidé začali žít usedlejším způsobem života. Průmyslová revoluce v 19. století pak šátkování zatlačila zcela do pozadí. Miminka se totiž začala vozit v kočárcích. Je sice pravda, že kočárky existovaly už dříve, chyběly však chodníky, po kterých by se dalo s miminky pohodlně jezdit.
Nyní se šátky objevují ve spojitosti s miminky stále častěji. Nezanedbatelné je psychologické hledisko nošení miminka v šátku – psychologové i lékaři jej doporučují. Nošená miminka totiž méně pláčou. U šátkování je výhoda v tom, že nošené miminko je v neustálém fyzickém kontaktu s matkou, ale je přitom samostatnější.
Co se týče fyzického hlediska, je šátkování pro miminko rozhodně dobré. Miminko je v děloze (obzvlášť ke konci těhotenství) schoulené do klubíčka. Až během růstu se mu páteř postupně prohne tak, jak je tomu u dospělého člověka. A právě při šátkování se u malého miminka nejdříve podpoří schoulená poloha, která vhodně rozloží váhu těžké hlavičky miminka. U malých miminek je proto důležité nosit je v šátku opravdu těsně přivázané.